Po dnešnim zdrcujícim tréninku, milionech pohledů do zrdcadla se znechucenym výrazem stylu "panebože fuj já sem tlustá" a bráchovo poznámkama "běháš? měla bys.." jsem naprosto vydeptaná (až na těch krásnejch 40 kg na dřepy, na ty jsem pyšná!) a rozhodnutá, že i přes mojí maximální nechuť k běhu se dokopu k tomu, abych se aspoň jedenkrát týdně šla proběhnout ! Vim, 1x týdně, co to je? Vždyť to je vlastně jen 4krát za měsíc.. Na druhou stranu, se školou do 6ti, fitkem 3krát týdně a prací 3x - 4x týdně se toho o moc víc stihnout nedá :D Běh odjakživa nesnášim a moje vlohy k němu nejsou o moc větší. Už po 50ti metrech sem rudá jak rajče, funim, slintam, chce se mi brečet, píchá mě v boku, nemůžu dýchat a řikam si, co to bylo zase za blbej nápad a že už nikdy nepůjdu. :D A většinou mi to rozhodnutí že UŽ NIKDY, vydrží fakt dlouho. Tentokrát ale ne ! Proto to píšu sem, aby to bylo oficiální a já se prostě musela překonat z toho lenoštví a začít pořádně makat, jo ! :D
A co vy, jste na tom stejně jako já, nebo naopak běhání milujete?